Moje zvířátka
Zvířátka jsou milí tvorové pečujte a starejte se o ně, nikdy na ně nevzáhněte ruku, protože nikdy není chyba v tom zvířeti, ale v pánovi který ho vychoval. Takže předtím než něco uděláte, tak se nad tím hluboce zamyslete a nafackujte radši sobě, jelikož zvíře za to nemůže. Zvířata mají úžasnou schopnost člověku porozumnět. Vždycky poznají když vás něco bolí nebo je vám smutno, či vás cokoliv trápí. Sama mám doma dvě fenky německého ovčáka, zakrslého králíčka a 4 kočičky. I já na nich poznám zda jsou naštvaní, smutní či šťastní nebo třeba když je něco bolí. Vždycky se jim snážím co nejvíce pomoct, dát jim tu největší lásku a na pohledu jim poznám, že jsou mi vděční a snaží se mi to jakýmkoliv způsobem vrátit .
Tohle je můj králíček Bobíček. Je to zřejmě kříženeček zakrslého králíka. Je moc hodný a rád se mazlí. Ze všeho nejradši má svojí klec a misku s žrádlem. Je mu asi 5 let. Jeho minulost nebyla zrovna růžová. Když ho moje kamarádka našla, měl přerostlé drápky a vypadal hrozně. Ale naštěstí se z toho dostal. Ke mě se dostal nečekaně. Kamarádka odjela na dovolenou a požádala mě, jestli bych jí králíčka nepohlídala. Souhlasila sem. No jo, jenže do králíčka jsem se za tu dobu zamilovala a nešlo ho dát pryč, tak jsme si ho nechali. Loni na podzim musel jít na operaci, protože měl zánět varlete, takže mu ho museli odoperovat. Pro jistotu odstranili obě. Už se ale plně zotavil a je z něj zase králík jak má být. Je to hold Bobina a ne Bobíček, ale myslím že mu to moc nevadí a mě také ne, stále ho z celého srdce miluju, stejně jako ostatní členy naší zvířecí rodiny.
Tohle je Bettynka, naše kříženka německého ovčáka s malamutem. Je moc hodná, ale nesnáší cizí zvířátka a nemá moc v lásce malé děti. Vzali jsme si ji od starších lidí, po tom kdy nám umřela 10 letá německá ovčanda na tetanus. Narodila se 9.10.2006. Její bývalí majitelé jí pěkně rozmazlovali. Do teď si klidně drze bez dovolení vleze na židli a někdy i na stůl a pak kouká jak neviňátko. Nemůžu se na ni ani moc zlobit, protože když vidím ten její pohled, tak by mi to utrhlo srdce. Je velmi náladová. Když je naštvaná, tak si zaleze do boudy a dělá uraženou a je protivná na Lauru. Jenže když si chce hrát, tak skáče do výšky, honí si ocásek a provokuje Lauru. Je to naše prďolinka.
Laurinka. Naše čistokrevná německá ovčanda s papíry. Narodila se 12.9.2004. Je hrozně hodná a neuvěřitelně flegamtická, když nemusí, tak nic nedělá a radši si někam zaleze a v klidu spinká. Ale kdyby se chtěl někdo dostat na naší zahradu, tak ho společně se svou psí kámoškou sežere , takže NEDOPORUČUJI! Je tvrdohlavá a když musí poslouchat, tak i vzpurná. Pokud jí za něco vynadám, tak na mě "držkuje"(mručí, kňučí). Vzali jsme si ji z chovatelské stanice "zJenive" v Meziboří jako malé, hodně a nevinné štěňátko. Potom povyrostla a stala se z ní pěkná dračice! Byla sem jak kdyby mě doma mlátili, protože jsem od našeho "drobečka" měla všude modřiny a kousance. Teď už však vyrostla a je z ní velká a rozumná ženská. Ikdyž někdy jí chytne rapl a chová se opět jako štěně. Nejradši si hraje s tenisovým míčkem, jenže čím je starší, tím je línější. Teď už jsme dospěly k tomu, že já hodim míček, já pro něj běžim a potom ho předám milostpaní přímo do tlamičky. Takhle je nejšťastnější. Nedokážu si život bez ní představit, doufám že mezi náma bude ještě dlouho.
A nakonec naši nejmenší a nejmladší členové zvířecí rodiny. Dvě malá "roztomilá" koťátka. Měla ze začátku těžký život. Narodila se na tenisových kurtech a jejich maminka se o ně přestala starat, tak protože nám jich bylo líto, tak jsme si je vzali s tím, že je vykrmíme a postaráme se o ně do té doby dokud nenajdou novou rodinu. Krmili jsme Sunárkem z dětské lahvičky.
Patík(dnes Miky) vypadal že nepřežije. Byl špinavý a moc nechtěl papat, ale naštěstí se z toho rychle dostal. Byl však vývojově o den pozadu než jeho brácha. Patík našel novou milující rodinu. Bohužel ale Mikyho dne 29. 3. 2010 přejelo auto! :-(:
Matík(dnes Mazlík)měl stejnou minulost jako jeho brácha Miky. Ten však na tom byl mnohem lépe. Nenašli jsme pro něj novou rodinu, tak jsme si ho nechali. Roste z něho pěkný kocour, ale strašně zlobí. Rádi se navzájem provokujeme. Když byl malej, jsem s ním "jako chodila" po zdi, no a on od té doby když má rapl, tak skáče do zdi, takže to zřejmě nemá v hlavě v pořádku (jakej pán, takovej kocour :) ) Je to kocour co žije svůj život naplno.
Rok se s rokem sešel a máme další přírustky do zvířecí rodiny. Tři krásná koťátka.Narodila se 20.9.2010 Ujali jsme se jich když jim umřela maminka(byla to i maminka Mazlíka) mají se čile k světu. Jmenují se Sněhurka, Amálka a Macík.
Klučina Macík vypadal že brzy umře, protože nechtěl papat a ještě k tomu se mu na bříšku udělala ošklivá vyrážka. Díkybohu se z toho rychle dostával a nakonec jsme zjstili, že nechce už papat mlíčko, ale maso. Začal z něj růst pěknej kocour a vyrážka už mu také zmizela. Teď je všech největší.
Amálka je naše princeznička. Nemá ráda když jí někdo dává kamkoliv pusinku, vždycky se krčí a xichtí se. Za to miluje drbání na bříšku, to si strašně užívá. Je to taková naše modélka. Když se jedná o žrádlo,tak jí to moc nezajímá, aby náhodou nestloustla. Vypadá srandově, má dlouhý, křivý nohy do písmene X. Je to zlatííčko!
Sněhurka je pomalu největší zlatíčko ze všech. Už od začátku bylo jasné, že si jí necháme. Skutečně si nás omotala kolem prstu. Je strašně moc mazlivá a roztomilá. Dokáže se mazlit třeba dvě hodiny v kuse, ale pouze při chůzi nebo v leže, jinak odchází. Je baculatější a jednou z ní bude nádherná kočička(už je). Od malinka je nenažraná, jakýkoliv kousek jídla ukradne. Šmudlinka je to.
